Rozhovor s Tomášem Peleškou o bezpečnosti v Benešově

 Z elitních policejních složek k výcviku strážníků

JH: Bezpečnost je jedna z palčivých otázek, která Benešáky trápí. Proto jsme si pozvali bezpečnostního experta, pana Tomáše Pelešku. Dobrý den. Hned na úvod bych se zeptal: co jste dělal předtím, než jste se stal instruktorem, jak dlouho se věnujete výcviku a co všechno jste za tu dobu zažil?

TP: Dobrý den, děkuji za pozvání, moc si toho vážím. Vystudoval jsem magisterský obor na Policejní akademii a strávil více než 22 let u Policie ČR. Prošel jsem si cizineckou a pohraniční policií i obvodním oddělením. Největší část kariéry jsem však sloužil na Pohotovostní motorizované jednotce (PMJ), což je prvosledový útvar jezdící na ty nejzávažnější události v Praze.

Nějaký čas jsem působil u zásahové jednotky a kariéru jsem zakončil na Službě kriminální policie a vyšetřování (SKPV), kde jsem zůstal až do odchodu do civilu na konci roku 2022. Už během služby na PMJ jsem dělal dva roky instruktora služební přípravy. Vnímal jsem, že u policie obecně výcvik ne vždy koresponduje s tím, co policista na ulici skutečně potřebuje. U strážníků to platilo dvojnásob.

Začal jsem hledat funkční řešení v praxi a ke konci kariéry jsem své postupy učil kolegy. Uchytilo se to, a když jsem v tom získal dostatečnou jistotu, odešel jsem do civilu a založil výcvikovou akademii RV Academy. V současnosti je mým největším klientem Městská policie Kladno, která se za čtyři roky pod mým vedením a velením pana Strieborného vypracovala mezi špičku v republice. Dnes spolupracuji s dalšími 26 útvary. U městských policií byl totiž důraz na výcvik historicky nulový – záleželo město od města. Zároveň vedu ještě divizi ochrany osob a majetku zaměřenou na ambasády, hotely a ozbrojené doprovody, kde zaměstnávám především bývalé kolegy od policie a armády.

První zkušenost s benešovskými strážníky

JH: Jsem moc rád, že se nám podařilo navázat spolupráci i s Městskou policií Benešov. Už jste měl možnost s našimi strážníky cvičit – jak na vás působili?

TP: Těch zhruba patnáct až dvacet lidí na mě působilo velice dobře. Bylo vidět, že je to zajímá. Sami vnímají, že bezpečnostní situace se zhoršuje v celé republice a z velkých měst se problémy postupně přelévají i do těch menších. Výcvik proto musí mít mnohem vyšší standard.

Benešovští strážníci byli šikovní, makali na sobě a chtěli získat maximum informací. Poznáte, když někde výcvik jen z povinnosti odstojí, ale tady to bylo jiné. Za tři dny udělali obrovský posun. Sami se doptávali a pojmenovávali konkrétní problematiku, která Benešov trápí, takže jsme se na ni mohli přesně zaměřit.

Rostoucí agresivita a limity pravomocí městské policie

JH: To znamená, že Benešov už trochu znáte. Když se na situaci podíváte očima člověka, který trénuje policisty po celé zemi – jsou naše problémy specifické, nebo se potýkáme s tím samým co jinde?

TP: Je to stejné jako v každém podobně velkém městě. Jde především o veřejný pořádek: rušení nočního klidu, bezdomovectví, krádeže, rvačky v barech a podobně. Vyskytují se tu stále stejná jména problémových osob, na která si veřejnost stěžuje, že s nimi strážníci nic nedělají – což ale často není v jejich silách ani pravomocích.

Zároveň stoupá agresivita lidí vůči strážníkům i policistům. Ještě před pěti či osmi lety hlídky nemusely řešit tolik nebezpečných incidentů, natož zákroky proti nožům. Dnes je to bohužel realita. Proto se městské policie začínají standardně vybavovat balistickými vestami. Nemusí jít jen o aktivního střelce; může to být běžný člověk řešený za banální přestupek. Nedávno na Kladně strážníci pouze upozornili majitele psa, aby po něm uklidil exkrement na trávníku. Dotyčný na ně okamžitě vytáhl nůž a museli ho odzbrojit pod hrozbou namířené střelné zbraně. Pokud někdo tvrdí, že strážníci zbraně nepotřebují, ať si tu práci jde na týden vyzkoušet.

Zásadní rozdíl, který veřejnost často nechápe, spočívá v tom, že městská policie je zaměřená na veřejný pořádek – od úklidu po psu až po eliminaci nebezpečného útočníka. Není to však orgán činný v trestním řízení a nepřísluší jí vyšetřování. Zde narážíme na jádro pudla: pravomoci strážníků jsou omezené. Řeší taxativně vymezený okruh přestupků a místní vyhlášky. Pokud zadrží pachatele trestného činu, musejí ho předat Policii ČR. Státní policie se navíc potýká s personálním podstavem, což situaci dál komplikuje. Strážníci by často rádi zasáhli rázněji, ale zákonné mantinely jim to neumožňují.

Osobně jsem zastáncem toho, aby se pravomoci strážníků posílily. Městská policie nikoho nesupluje, je nezbytnou oporou. Například v Rakousku má městská policie na svém teritoriu obdobné pravomoci jako spolková. Pokud se v okrese stane závažná událost a v terénu jsou zrovna jen dvě prvosledové hlídky státní policie, posily z okolí potřebují čas. V prvních minutách jsou na místě právě strážníci, kteří chrání životy a majetek.

Co strážník v terénu skutečně může dělat

JH: Lidi v Benešově trápí problémové skupiny ve veřejném prostoru a často se ptají, proč s nimi hlídky neudělají rázný konec. Co tedy strážník reálně může a kde už naráží na strop zákona?

TP: Vše se odvíjí od přestupkového zákona. Strážník může věc vyřešit na místě blokově nebo postoupit k oznámení do správního řízení, což ale momentální problém na ulici nevyřeší. V krajním případě, pokud osoba odmítá prokázat totožnost nebo páchá trestný čin, ji může omezit na osobní svobodě a předvést na Policii ČR.

Při běžném přestupku se věc předá přestupkové komisi na městském úřadě. Tam se pachatel často ani nedostaví a vesele funguje na ulici dál. Až při opakovaných majetkových přestupcích lze po ukončeném řízení uvažovat o trestní recidivě, ale to vyžaduje čas a procesní dokazování.

Ani městská, ani státní policie nerozhoduje o vině a trestu – to přísluší pouze soudu. Ten často udělí obecně prospěšné práce, na které dotyčný stejně nenastoupí, a jsme zase na začátku. Pro strážníky je to nesmírně frustrující. Cesta vede přes novelizaci legislativy a důsledný tlak v terénu – znepříjemňovat problémovým lidem protiprávní jednání a trvat na dodržování pravidel.

Když se podíváte na sociální sítě, objevují se tam videa, kde tito lidé hlídkám spílají do "buzerace" a šikany, jakmile po nich strážníci jdou. V tu chvíli se ale vedení i veřejnost musí policistů a strážníků zastat. Nikdo nechce mít pod okny neustálý hluk a narušené soužití, ale strážníci se musí pohybovat výhradně v mezích zákona.

Proč nestačí fakt, že hlídka problematické osoby dobře zná

JH: Často slýcháme: "Vždyť strážníci přesně vědí, kdo ty problémy dělá, tak proč nezasáhnou?" Proč ani znalost konkrétního člověka nestačí k tomu, aby ho hlídka zkrátka sebrala?

TP: Život není kriminálka z televize. K jakémukoliv obvinění, vykázání nebo uložení zákazu pobytu musíte mít nezvratné důkazy a zákonný podklad.

Městská policie a priori není vyšetřovací aparát. Působí preventivně a represivně v momentě, kdy se na místě něco děje. Samotné vyšetřování trestných činů mají na starosti obvodní oddělení a služba kriminální policie, které jsou zavalené byrokracií. Přesto se strážníci i policisté v rámci svých personálních kapacit snaží dělat maximum.

Změna systému je nutná. Uvědomuje si to i Svaz obecních a městských policií (SOMP), pro který má společnost zajišťuje výcvik. Připravili návrh nového zákona o obecní policii, který pravomoci strážníků výrazně a moderně rozšiřuje. Měl jsem možnost návrh připomínkovat – je zpracovaný kvalitně a přesně na ty situace, po kterých veřejnost volá, dává funkční odpovědi. Teď bude záležet na zákonodárcích.

Dlouhodobý recept: Taktika, komunikace a úzká spolupráce

JH: Benešov podal přihlášku do Svazu obecních a městských policií, takže výměna dobré praxe určitě poběží. Co ale může město dlouhodobě dělat dál, aby se situace krok za krokem lepšila?

TP: Základem je úzká spolupráce radnice, městské policie a Policie ČR. Pokud z tohoto trojúhelníku jeden vypadne, systém se zhroutí. Hlídky obou složek musejí tahat za jeden provaz a dělit se o úkoly podle priorit. Policie ČR zůstává hlavním orgánem činným v trestním řízení, ale podpora strážníků, kteří dokonale znají své město a místní lidi, je naprosto klíčová.

Pokud jde o samotný výcvik, strážníkům bych doporučil zaměřit se na dvě stěžejní oblasti:

1. Taktiku zákroku a donucovací prostředky: Způsob profesionální komunikace, zvládnutí deeskalace a bezpečné techniky zpacifikování či vyvedení agresora. Drtivá většina zákroků na ulici není přestřelka, ale fyzická potyčka a zvládnutí odporu.
2. Kriminalistické minimum a zajištění místa činu: Správné prvotní úkony na místě incidentu. Když strážníci vědí, jak místo činu zakonzervovat a jaké detaily zaznamenat, ušetří kriminalistům desítky hodin práce a pomohou pachatele usvědčit. Totéž platí o precizní kontrolní činnosti v terénu – ztotožnění podezřelých osob dvě minuty po vloupání do auta je pro kriminálku neocenitelná stopa.
3. Městská policie má dnes status úřední osoby a v zahraničí (např. ve Francii nebo USA) jsou lokální sbory zcela standardním a respektovaným pilířem bezpečnosti. Nastavení z 90. let je překonané. Vedení města musí policii nejen podporovat a dobře materiálně vybavit, ale také ji jasně a realisticky úkolovat na základě vyhodnocených rizik.

Vzkaz Benešákům: Zajímejte se a podpořte své strážníky

JH: Co byste na závěr vzkázal obyvatelům Benešova, kteří mívají pocit, že se některé problémy v ulicích neřeší nebo že jejich řešení trvá příliš dlouho?

TP: Vzkázal bych jim trochu trpělivosti a pochopení pro mantinely, ve kterých se hlídky pohybují. Zároveň je důležité nebýt lhostejný: předávejte podněty, spolupracujte a zajímejte se o dění kolem sebe.

Pokud má někdo pocit, že by se věci daly dělat lépe, ať si práci u městské policie zkusí a přijde pomoct udělat z Benešova bezpečnější město. Není to podřadná práce, ale náročná služba pro komunitu. Kdyby existovalo jednoduché a rychlé řešení palčivých problémů, už dávno by bylo hotovo. Chce to vytrvalost, kvalitní přípravu a vzájemnou důvěru.

JH: Děkuji za rozhovor i za podnětné postřehy a těším se na další spolupráci.

TP: Já vám také děkuji a těším se na pokračování.